|
|
|
|
|||||
|
|
|||||||
 o knize doslov ukázka z knihyO knize
Kolem poloviny 15. století sepsal v londýnském vězení rytíř Thomas Malory rozsáhlý text, který je shrnutím pověstí o bájném britském králi Artušovi a jeho rytířích Kruhového stolu. Tím učinil tečku za dlouhou a složitou historií proměn a putování artušovských motivů, od kronik raného středověku přes ústně tradovaná vyprávění až po veršované romány francouzské z 12. století. Jeho verze, napsaná jadrným jazykem a zbavená nadbytečných středověkých mravních a citových analýz a líčení, otevřela zároveň neobyčejnou pokladnici inspirace pro všechny pozdější generace anglických spisovatelů. Malory zároveň svým dílem zpřístupnil dobrodružná dvorská vyprávění nejširším čtenářským vrstvám, takže historie Artušových rytířů patří jeho zásluhou k těm dílům minulosti, která dodnes zůstala skutečně živá. Před očima čtenářů se odvíjejí barvité osudy bájných postav Artušova dvora na výpravách za "ctí a dobrodružstvím" a vyvstává obraz doby, jež dávno zmizela v příšeří minulých věků.  zpět na začátek
Doslov
Malory byl, jak řečeno, nikoli básník, nýbrž dobrý a jadrný vypravěč. Jeho věta je dostatečně obsažná, aby se epická nit zbytečně netrhala, a je přitom stavěna jasně a prostě, takže se čtenář, poháněný napínavým dějem, dostává lehce kupředu. Všechno je pojmenováno přímo a jadrně podle realistické zkušenosti autorovy a jenom ve věcech rytířského života je slovník zabarven odbornou znalostí, která dnešním překladatelům dovede působit veliké potíže. Ve vyprávění, kde není nouze o dramatické situace a kde mimo to má významnou úlohu rytířská společenská obřadnost, je sama sebou důležitým momentem řeč přímá. Není zapotřebí znovu připomínat, že jsme tu daleko od dlouhých analytických monologů a dialogů románu chrétienovského. Malory užívá přímé řeči střídmě a pro své záměry se zdarem. Obsahově mu vyrůstá ze situace, a je proto živá, kdežto ve větné formulaci má starosvětskou obřadnou rozložitost, jež se velmi dobře hodí k obsahu i k obecnému rázu Maloryova vyprávěcího slohu. Líčení rytířských utkání a akcí bitevních ovšem ukazuje, že Malory byl především válečník. Poučný toho příklad je podrobné líčení několikadenní bitvy, kterou svedl král Artuš, jemuž pomáhali králové Ban a Bors z Jižního zámoří (Francie), s jedenácti králi ze severu. O hrozné seči se vypráví ve čtyřech kapitolách (XIV.- XVII. kap. knihy první) a líčí se jak v bitevních akcích, tak v bojových skutcích jednotlivých rytířů. Ve všem je zřejmá znalost bitev z první ruky a ze všeho je také vidět, jakým krvavým pobíjením mužů a koní byl v patnáctém století boj obrněných jezdců, ozbrojených těžkými meči a dřevci. Bylo k němu zapotřebí nejen osobního udatenství, nýbrž také značné síly tělesné a vycvičené obratnosti, a to byly vlastnosti, které dovedl Malory u svých rytířů dobře ocenit. Příběhy pohádkové, které jsou v díle Maloryově stejně podstatnou složkou jako boje rytířské, staví jeho prostý realismus do téhož jasného denního světla jako události, při nichž se může opírat o vlastní zkušenost. Nesnaží se vzbudit pocit tajemna barvou slov nebo melodií vět, jak by byl na jeho místě učinil opravdový básník, nýbrž spokojuje se stále stejným širokým proudem epického podání a stále stejným věcně zaměřeným slovníkem. Jeho vypravěčská jadrnost zavádí však i tak čtenáře houští příběhů znenáhla do podivného světa, kde se skutečnost mísí s kouzly a čáry, a nic nevadí, že se mu kouzelníci jako Merlin a Víla Morgana jeví v podobě prostých smrtelníků a že není viditelného rozdílu mezi jezerními pannami a hradními slečnami. Zdroj tajemna je ve světě, o němž Malory vypráví, přímo v materiálu, v samotné fabuli, a proto vytryskl nerušeně, jakmile se látky dotkla kouzelná ruka některého z básníků nebo malířů, kteří se do Maloryho začetli. Vilém Mathesius
zpět na začátek
Ukázka z knihy
Vyprávění o svatbě krále artuše
Kapitola první
Jak král Artuš pojal za choť Gueneveru, dceru Leodegranse, krále země Cameliardské, s níž dostal Kruhový stůlNa počátku, když náhodou a milostí Boží byl Artuš zvolen králem, většina baronů nevěděla, že je synem Uthera Pendragona, až teprve když jim to Merlin otevřeně vyjevil. Přesto však z té příčiny mnozí králové a velmožové zvedli proti němu velikou válku, leč král Artuš všechny je přemohl, poněvadž se po většinu dnů svého života řídil radami Merlinovými. Tak se stalo, že se jednou král Artuš obrátil na Merlina se slovy: "Moji baroni mi nedopřávají klidu a nutí mě, abych se oženil, avšak já nechci pojmouti za choť žádnou jinou pannu, jen tu, kterou ty mi poradíš a schválíš." "Je správné, abyste se oženil," řekl na to Merlin, "protože muž tak velkomyslný a neohrožený jako vy neměl by zůstávati bez ženy. Nuže, znáte nějakou krásnou pannu, kterou milujete více než ostatní?" "Ano," odvětil král Artuš, "miluji Gueneveru, dceru krále Leodegranse ze země Cameliardské, který má ve svém domě Kruhový stůl, jejž dostal darem, jak jsi mi vyprávěl, od mého otce Uthera. Tato panna je nejváženější a nejspanilejší dáma, kterou znám a kterou bych vůbec kdy mohl nalézti." "Zajisté, pane můj," vece Merlin, "co do krásy a spanilosti patří mezi nejpůvabnější ženy na světě, kdybyste ji však tak horoucně nemiloval, našel bych vám pannu takové krásy a dobroty, že byste v ní jistě nalezl zalíbení a potěšení, ovšem kdyby vaše srdce nebylo již pevně rozhodnuto. Je-li však mužovo srdce již rozhodnuto, nerado se odvrací." "Máš pravdu," přisvědčil král Artuš. V ústraní však Merlin krále varoval, že sňatek s Gueneverou mu nebude na prospěch, a prozradil mu, že Lancelot ji bude milovati a ona jeho. Potom vyzval Artuše, aby s ním vypravil poselstvo, které by požádalo o ruku Gueneveřinu. I učinil tak král a Merlin se odebral k Leodegransovi a přednesl mu přání svého krále, že si přeje pojmouti jeho dceru Gueneveru za manželku. "Lepší poselství se k mému sluchu nikdy nedoneslo," zvolal král Leodegrans, "že tak znamenitý král a statečný a urozený si přeje pojmouti moji dceru za choť. Kdybych věděl, že se mu zavděčím, dal bych mu s ní mnohé země, on však má dosti zemí a jiných mu netřeba. Ale pošlu mu dar, který ho jistě daleko více potěší, dám mu Kruhový stůl, jejž mi kdysi daroval jeho otec, Uther Pendragon. Má-li být plně obsazen, sto padesát rytířů musí k němu zasednout. Já sám mám sto dobrých rytířů a padesát se mi jich nedostává. Tolik právě jich padlo za mého kralování." I svěřil král Leodegrans svou dceru Gueneveru Merlinovi a s ní odevzdal mu i Kruhový stůl a k ochraně jim dal průvod sta rytířů. A tak vesele jeli s královskou nádherou po vodě i po zemi, až dojeli k Londýnu. Kapitola druhá
Jak byli ustanoveni rytíři Kruhového stolu a jejich stolce posvěceny biskupem canterburskýmKdyž došla krále Artuše zvěst o příjezdu královny Guenevery a sta rytířů s Kruhovým stolem, velmi se z jejího příjezdu zaradoval i z toho bohatého daru a veřejně prohlásil: "Převelmi jest mi tato spanilá panna vítána, neboť již dávno ji miluji, z kteréžto příčiny nic milejšího nad ni mi není. A tito rytíři s Kruhovým stolem příjemnější jsou mi než sebevětší bohatství." Pak kázal spěšně vykonati všechny přípravy k sňatku a korunovaci nad všechno pomyšlení nádhernější a Merlinovi nařídil: "Ty, Merline, jdi, prohledej celou tuto zemi a přiveď mi padesát rytířů nejudatnějších a nejctihodnějších." Netrvalo dlouho a Merlin shledal ty rytíře, ale bylo jich počtem jenom dvacet osm, více jich nalézti nemohl. Potom král poslal pro biskupa canterburského, i posvětil biskup stolce Kruhového stolu. Pak zasedlo všech těch osmadvacet rytířů. Tu řekl Merlin: "Ctní pánové, nyní povstaňte a přistupte ke králi a vzdejte mu hold, aby tím ochotněji při vás stál." A tak povstali a vzdali mu hold. Zatímco byli vzdáleni stolu, nalezl Merlin na jejich stolcích zlaté nápisy, jež hlásaly jména rytířů, kteří na nich seděli. Avšak dva stolce zůstaly volné. I předstoupil tehdy mladý Gawain před krále a požádal o dar. "Mluv a splním ti, čeho si přeješ," děl Artuš. "Pane, prosím, pasujte mě na rytíře v den svého sňatku s krásnou Gueneverou." "Rád tak učiním," odpověděl mu král, "a poctím tě veškerou ctí, jíž tě mohu obdařiti, protože jsi mým synovcem, synem mé sestry." zpět na začátek
| ||||||||
vydané knihy
ediční plán
o nakladatelství
distribuce
knihkupectví
antikvariát