Nakladatelství Aurora - vydané knihy

Szczypiorski, Andrzej: Mše za město Arras (ROZEBRÁNO)
Z polského originálu Msza za miasto Arras přeložila Daniela Lehárová. Doslov napsal Petr Poslední.
Kniha vyšla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond a Fund for Central and East European Book Projects, Amsterdam.
Vázané, 192 stran, 169 Kč, rok vydání: 1998, 1. vydání
ISBN 80-85974-47-9

O knize

Strhující nadčasový příběh o lidských vášních, o nenávisti, touze po moci, zbabělosti i odvaze je zasazen do středověkého Arrasu. Mor, který toto město postihl v roce 1458, snížil počet jeho obyvatel o pětinu a o několik let poté začali opět umírat lidé -- tentokrát již ne následkem morové rány, ale vinou vlastního fanatismu, hlouposti či různých násilnických a nenávistných povahových rysů. Všeobecné zloby a násilí není ušetřena žádná skupina obyvatel města -- ženy ani muži, děti ani starci, židé, prostí lidé ani šlechta, násilná smrt dostihne i městského kata... Avšak tak jako se před lety vyčerpal mor, vyčerpá se i násilí, jež vystřídá únava a smutek. A ačkoliv městu odpustí a požehná sám utrechtský biskup David, vědí všichni arraští občané i vypravěč všech událostí Jan, že jejich minulost z nich nikdo nesejme, že "co se stalo, to se stalo, a co bylo, to bylo".

O autorovi

Andrzej Szczypiorski (nar. 3. 2. 1924) patří k předním polským poválečným prozaikům a publicistům. Debutoval počátkem padesátých let a od té doby vydal přes dvě desítky románů (např. Nultá hodina, 1961, Za hradbami Sodomy, 1963, Mše za město Arras, 1971, Počátek, 1986, Noc, den a noc, 1991), povídkových sbírek, reportáží a knížek pro děti. Za svůj nejlepší román Mše za město Arras získal v roce 1972 cenu polského PEN klubu, za román Počátek (1986, česky 1993), který mu přinesl největší popularitu v zahraničí, získal v roce 1986 cenu londýnských Wiadomości Literackich a v roce 1989 cenu Nelly Sachsové. V roce 1988 byl oceněn rakouskou státní cenou pro evropské literatury a v roce 1994 Herderovou cenou.

Ukázka z knihy

Albert tedy konečně ustoupil. Sklonil hlavu a tiše řekl: "Je-li vůle rady taková, pokorně se připojím. Budeme hraběte de Saxe soudit, což nám snad zjedná přízeň nebes. Neboť vám ještě jednou říkám, moji milí spoluobčané: Kdo tolik prožil, nemůže již být čistý. Rozhřešení se dostane jen lidem nezkušeným a nevědoucím. Období hladu a moru pošpinilo naše duše. Zřejmě by se patřilo spálit město Arras v plamenech utrpení, aby se navrátilo zpět. Každý krok nás vzdaloval ze správné cesty, a čím dál víc jsme se brodili blátem. Dnes je nám zapotřebí dětské víry, abychom znovu vstoupili na cestu ctnosti. Než město postihl mor, bylo tu více starostí o krásné tkaniny a serže, o jezdecké koně a sady, o dukáty a soudky vína než o spasení. Morová rána nám otevřela oči - pro to, co je pro člověka skutečně důležité. Avšak když pominula, ve zdech Arrasu se opět usadil hřích. Znovu se handlovalo s plátnem i lnem, s koňmi i kravami, a do Calais putovaly povozy plné zboží. Město stravovala touha po zdobených nádobách a vybraných pokrmech, hbitých koních a dojných kravách. Nemluvilo se tu o ničem jiném než o sokolech, střevících a kloboucích. A pouze hrstka nejodvážnějších si troufala dovolávat se potřeby Boha. Lidé ve své touze po bohatství klesli tak hluboko, že se dokonce i nejváženější z nich dopouštěli ničemností. V Arrasu žil člověk, který se začal paktovat s lupiči. Ti skrytí mezi pahorky při cestě do Lille loupili na jeho rozkaz naše zboží. Byli to stejní lidé, kteří v době moru přicházeli ke hradbám, aby kradli potraviny." - "Důstojný otče!" zvolal pekař Mehoune. "Kdo byl ten člověk, co najímal lapky?!" - "To neřeknu," odpověděl Albert. V tu chvíli začali radní hlučně pokřikovat, že k nim nemá důvěru, a opět padli na kolena a jejich hlasité modlitby narážely na strop. Nakonec tedy řekl Albert velice tiše a jakoby s námahou, že to byl hrabě de Saxe. "Peklo!" zavřeštěl Yvonnet a ostatní mu přizvukovali. "Ano," opáčil Albert, "peklo je v nás všech..." Tehdy jsem si pomyslel, leč pouze pro sebe, že peklo sice vězí uvnitř nás, ale že stokrát horší je to, jež jsme stvořili kolem sebe.