Nakladatelství Aurora - vydané knihy

Ephronová, Nora: Není recept na lásku (ROZEBRÁNO)
Z anglického originálu Heartburn přeložila Zora Wolfová.
Vázané, 184 stran, 169 Kč, rok vydání: 1998, 1. vydání
ISBN 80-85974-49-5

O knize

Román Není recept na lásku patří do vzácné kategorie humoristické prózy s námětem ze současnosti. Rachel Samstatová, hlavní hrdinka této inteligentní, sebeironizující tragikomedie líčí ich-formou svou manželskou a citovou krizi, související s rozpadem manželství. Díky svému manželovi, známému washingtonskému novináři Marku Feldmanovi poznává Rachel dění mezi washingtonskou vládní smetánkou a newyorskou vybranou společností, které výstižně a vtipně komentuje. Sebeironický pohled na sebe i manžela jí pomáhá zachovat si patřičný nadhled i během cituplného, nikoli však sentimentálního hledání východiska z citové krize. Ani v nejvypjatějších chvílích nepodléhá Rachel sebelítosti, v čemž jí pomáhá její profese, která je současně jejím koníčkem. Rachel je totiž autorkou řady kuchařských knih a televizních pořadů o vaření. Čtenáře pak překvapí patnáct zajímavých kuchařských receptů, jimiž hrdinka své vyprávění prokládá.
Nora Ephronová svůj román Není recept na lásku převedla do filmové podoby - v hlavní roli s Meryl Streepovou a Jackem Nicholsonem.

O autorce

Nora Ephronová , nar. 19. 5. 1941
Slavná americká spisovatelka, režisérka a scénáristka žije se svým druhým manželem, spisovatelem Nicholasem Pileggim a dvěma dětmi v New Yorku. V šedesátých letech byla jednou z nejznámějších amerických novinářek. Začínala jako reportérka New York Postu - její první manžel Carl Bernstein byl jedním ze dvou novinářů, kteří odhalili a zveřejnili zákulisí aféry Watergate.
Později psala pro různé časopisy, např. Esquire, New York Times Magazine a New York Magazine. Jako spisovatelka na sebe upozornila sbírkami esejů Crazy Salad (1975) a Scribble, Scribble (1978). S úspěchem se setkal film Silkwoodová (Silkwood, spolupráce na scénáři - nominace na Oscara 1983) v hlavní roli s Meryl Streepovou. V roce 1986 převedla do filmového scénáře svůj vlastní úspěšný román z roku 1983 s názvem Heartburn, pod nímž byl uveden i do kin - čeští diváci ho mohli vidět pod názvem Hořkost. Z jejích dalších prací pro film byly oceněny filmy Když Harry potkal Sally (When Harry Met Sally, scénář - nominace na Oscara 1989) a Samotář v Seattlu (Sleepless in Seattle, režie, spolupráce na scénáři - nominace na Oscara 1993). Její poslední film, v němž hlavní roli ztvárnil John Travolta, je Michael (režie, spolupráce na scénáři, 1996).

Ukázka z knihy

Můj první manžel byl taky lakomý, ale to mi na něm vadilo ze všeho nejméně. Byl to takový neurotik, že pokaždé, když se vrátil z nějaké schůzky, vymazal si v diáři všechno, co o ní měl poznamenáno, takže koncem roku měl už diář úplně prázdný. Byl to takový neurotik, že choval křečky. Každý z těch křečků měl pěkné jméno jako Arnold a Shirley a můj první manžel je přímo zbožňoval. Míchal jim speciální měchačkou saláty a kupoval jim v Rego Parku malinké svetříčky. Byl to takový neurotik, že nikdy nejedl ryby, protože jednou málem spolkl kost, a zásadně nejedl cibuli, protože prý na ni byl alergický, což ovšem nebyla pravda. Vím to moc dobře, protože dávám cibuli do všeho. Bez cibule ani vařit neumím. "Není to cibule?" ptával se Charlie a se zúženýma očima mi ukazoval jakýsi drobný průhledný kousíček, který objevil v omáčce na odkostěném masu. "Ne, to je celer," odpovídala jsem. Ale neošálila jsem ho - po každém jídle zanechal na talíři úhlednou hromádku takových průhledných kousíčků. Byl totiž ohromně pořádný. Tak pořádný, že pečlivě ohýbal v rozích i novinový papír, kterým vykládal křečkům klece.
Mé manželství neskončilo snad proto (i když se teď asi divíte, že vůbec přetrvalo minutu), že Charlie spal s mou dávnou kamarádkou Brendou, ani proto, že od ní chytil filcky. Poslední ránu mu zasadila Arnoldova smrt. Taky mě zarmoutilo, když Arnold pošel, protože Charlie mu vymyslel tak složitou povahu, že měl Arnold co dělat, aby jí dostál. Křečkové nejsou nijak komplikovaní tvorové, ale Charlie vybavil Arnolda množstvím povahových rysů a vymyslel na něj plno žertíků, které obvykle souvisely se sekaným salátem. Trochu se stydím tohle přiznat, ale Charlie často mluvil vysokým pisklavým hláskem, který měl patřit Arnoldovi, a ještě víc se stydím za to, že já mu odpovídala stejně vysokým pisklavým hláskem, který jako by patřil Shirley. Když si člověk vezme někoho, kdo chová taková zvířátka, trošičku zcvokne, ale mně to tehdy zvlášť nevadilo. Brala jsem si Charlieho, když mi bylo pětadvacet let a jedenáct měsíců, a byla jsem tak pitomá, že jsem si blahořečila: Díkybohu, že se vdávám, než ze mě bude šestadvacetiletá stará panna.
Jenomže když křeček Arnold pošel, odnesl ho Charlie do jednoho toho mrazírenského podniku a dal si ho zmrazit. Nepřišlo to nijak draho, protože Arnoldovo tělíčko bylo docela droboučké, a navíc nemusel Charlie platit za uskladnění, protože si Arnolda přinesl domů v úhledném sáčku staženém gumičkou a prostě ho vstrčil do mrazáku. Dovedla jsem si představit, jak naše služebná Cora Bigelová vyloví jednou ve čtvrtek Arnolda z mrazáku a bude si myslet, že je to zmrazená bramborová pochoutka v pečicí fólii - Charlieho by čekala pěkná rána, až by příště přinesl svazeček něžných květinek a chystal se je položit k místu Arnoldova posledního odpočinku hned napravo od misky s kostkami ledu. Vážně, co si počít s takovým prvním manželem? Hned vám to povím - rozvést se s ním. A povím vám ještě něco - když se rozvedete s takovým prvním manželem, už nikdy po něm ani nevzdechnete. Ani jedinkrát si nepomyslíte - Ach bože, kdyby tu tak byl Charlie, ten by si s tím věděl rady. Protože Charlie si nikdy nevěděl rady s ničím. Prostě si to poznamenal do diáře, a když bylo po problému, zase to vymazal.