vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





    
Marcia Roseová: Sestřičky
Z anglického originálu Nurses přeložila Kateřina Novotná.
Vázané, 480 stran, 278 Kč, rok vydání: 1998, 1. vydání
ISBN 80-85974-52-5


  o knize
  o autorce
  ukázka z knihy




O knize

Marcia Roseová je pseudonym dvou autorek, jejichž společná kariéra začala v sedmdesátých letech. Marcia Kamienová se narodila 6. února 1940 v Mechanicville ve státě New York. Samostatně začala psát už počátkem šedesátých let, současně pracovala v agentuře pro zprostředkování autorských práv. Rose Novaková se narodila 18. září 1940 v Atlantě ve státě Georgia. Autorky se seznámily jako mladé matky - obě mají dvě dcery - a začaly společně psát. Kromě románů, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků (mj. němčiny, italštiny, španělštiny aj.), spolupracují také s řadou prestižních časopisů, jako je např. Cosmopolitan. Jejich literární tvorba sklízí úspěchy nejen u čtenářů na celém světě, ale rovněž uznání z řad odborné kritiky. Dokonalá znalost lékařského prostředí, kde se odehrávají jejich povídky i romány, vychází z vlastních zkušeností autorek: obě totiž léta pracovaly ve velké metropolitní nemocnici v New Yorku, kde vedly a vydávaly oblíbený časopis.
      Pod pseudonymem Marcia Roseová vydaly kromě Sestřiček romány Nemocnice, Přijetí, Vše pro tatínkovu lásku, Jako matka, jako dcera a další.

  zpět na začátek




O autorce

Autorka tohoto úspěšného a čtivého románu zasvěceně přibližuje čtenářům americké nemocniční prostředí a na jeho pozadí současně zachycuje spletité osudy lékařů, sestřiček a pacientů, v nichž není nouze o lásku, nenávist, intriky a napětí. Hlavní hrdinkou je zdravotní sestra Marty Lambová, ředitelka městské nemocnice v New Yorku, v práci velmi úspěšná, ale v osobním životě nepříliš šťastná mladá žena. Na rušný život nemocnice, jejímiž pacienty jsou mimo jiné přistěhovalci, kteří neumějí anglicky, a narkomané, jsou všichni lékaři a sestry zvyklí. Jejich práci však postupně narušují podivné anonymní dopisy, nevysvětlitelné ztráty různých lékařských záznamů či léků a v neposlední řadě i demonstrace odpůrců interrupcí před nemocnicí, jež skončí zavražděním jedné z pacientek fanatickým demonstrantem. Marty Lambová má ovšem ještě další problém: do nemocnice nastupuje její láska z mládí, doktor Paul Giordano, který ji před lety beze slova vysvětlení opustil...

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

Ranní porada se dala jen stěží zvládnout. Všichni už věděli, že doktorka Zee odchází. A všichni se snažili mluvit najednou.
      "Jak ji můžou nechat odejít?" - "Je to nejlepší doktorka, jakou mají!" - "Jo, a všichni ji mají rádi!" - "A je taky jediná z doktorů, kdo rozumí sestrám!" - "Taky prý byla zdravotní sestrou, než si udělala medicínu." - "Neděláš si legraci? To jsem nevěděla!"
      "Lidi! Lidi! Mohli byste se trochu utišit?" zakřičela Marty. "Kdyby se všechny nemocniční klepy použily pro dobrou věc," dodala se smíchem, "nebyly by už žádné tajnosti a žádné války. Takže, včera večer jsem mluvila s doktorkou Zee. Zajímá vás asi, co mi řekla."
      Okamžitě nastalo ticho a všichni se k ní v očekávání obrátili. "Zůstane - ne, Izzy, nedělej si velké naděje - zůstane, dokud nepřijde schvalovací komise a dokud nebude rozhodnuto. A chystá se doporučit, aby se vedoucím lékařem po ní stal doktor Giordano."
      "A řekla taky, proč od nás odchází, tak najednou?" ozval se Emilio.
      "Myslím, že to ve skutečnosti tak náhlé není. Jednou nebo dvakrát mi něco naznačila - a já jsem to přehlížela. Tvrdí, že je vyčerpaná - a aby taky ne. Po celodenní práci v nemocnici pracuje ještě doma, po telefonu, a všichni, kdo mívají noční, vědí, že jí mohou v naléhavých případech vždycky zavolat a ona ihned přijde. Takže my bychom se teď měli snažit to statečně přijmout - co je, Kenny?"
      Kenny se mračil a byl viditelně rozčilený. "Kde je výdejní podpisová kniha léků?" řekl. "No tak, ještě včera v noci jsem ji viděl, protože jsem potřeboval demerol. Kdo jiný ji ještě potřeboval?" Odpovědí mu bylo ticho a krčení rameny. "Dobrá," řekl trpce, "nikdo neví. Jestli se ale nenajde, můžeme mít nepříjemnosti všichni, je to jasný?"
      "Počkej," promluvila Virgie. "Ne, ne, já jsem ji neměla, ale viděla jsem Normu, když ji měla v ruce, a jen tak ze zvědavosti jsem se mrkla dovnitř. Vzala si jednu dávku fentanylu."
      "Fentanylu!" To Marty trochu zarazilo. Fentanyl byl jednu dobu velice oblíbená pouliční droga, která se sháněla na černém trhu. Tady v nemocnici se používal málokdy. Jeho obvyklé použití bylo v kombinaci s krátkodobě působícími anestetiky, která přestávala brzy účinkovat. "Na co? A jak to, že Norma byla tady dole a brala si odtud léky?"
      "Protože," odpověděla líně Crystal, "mi asistovala u komplikovaného porodu. Nikdo z ostatních tady dole neměl čas. Poprosila jsem ji tedy, aby mi to přinesla!"
      Marty si Crys pátravě prohlížela a snažila se zachytit nějakou známku uhýbavosti nebo nervozity, ale Crystal dnes byla slečna drsňák.
      "Myslíš, že tu knihu vzala?" zeptala se Isabella Crystal. Pak se otočila k Marty. "Ty si to myslíš?"
      Marty vypadala zamyšleně. Minulý týden přistihla Normu, jak si brala další rukavice, právě si je strkala do kapsy. Vyndala je, uložila zpátky do krabice a prohlásila: "No, používám dvoje rukavice. A tady, na klinice, troje." A když takhle urazila celou pacientskou obec MCHK, rychle se ztratila.
      "Jestli si myslím, že by Norma vzala podpisovou knihu léků? Ne, nemyslím. K čemu by jí byla? Někdo ji jen musel špatně založit, Kenny. Najdeme ji."
      "Doufám, že ty lumpárny nezačnou znovu," ozvala se Sonya. "Beztak máme dost práce."
      "Jsem jen ráda, že už zřejmě přestaly ty anonymy," řekla Marty. "Přestaly přece, nebo ne?" Očima se tázavě podívala na všechny přítomné včetně Crystal, ale její neproniknutelné kočičí oči jí nic neprozradily. Ostatní přikývli nebo řekli ano, už přestaly.
      "Takže dál. Jak už všichni víte, přijdou ti lidé ze SKAOPZu za čtrnáct dní..." Udělala pauzu, aby se z toho mohli vzpamatovat. "... a prakticky nic se neudělalo. Jako obvykle. Máme ale vymalováno a doufám, že jste si všichni všimli, jak hezké a světlé to tu teď máme."
      "Všimli!" zasmál se Kenny. "Několikrát jsem uklouzl a málem jsem si sedl na zadek."
      "Co bychom nevytrpěli pro trochu krásy," řekla Marty s úsměvem. "No, a to je to, co řekneme i komisi, až se objeví a začne tu slídit, aby znovu zjistila, že budova je stále ještě přes sto let stará a že její chodby nejsou dostatečně široké na to, aby kolem sebe mohli projet dva vozíčkáři... Hm, a teď jsem si uvědomila, někdy během dneška přijdou řemeslníci a budou přidělávat madla a držáky na toaletách a ve sprchách." Nastalo opět bouřlivé veselí.
      "A po nich se objeví zedníci, aby tady na konci rozšířili chodbu." Po těch slovech následoval výbuch protestů a nářku.
      "Už teď máme málo místa." - "Uvědomuješ si, co to udělá s čekárnami?" - "Ať mi někdo řekne, kam pak dáme všechny ty pacienty..."
      Nechala je chvíli vymluvit a potom bouchla do stolu, aby je utišila.
      "Podívejte se, já tohle všechno vím. Máte pravdu. Ten nápad je poněkud stupidní... neměj poznámky, Emilio, jsme všichni na jedné lodi, a jestli se něco stane, půjdeme ke dnu všichni. Když rozšíříme chodbu, tak si možná nevšimnou, jak staré klimatizační zařízení tady máme... nebo jak nám tady praskají trubky. Já vím, že to je naše největší bolest, ale nechceme přece, aby nás zavřeli, že ne? A tohle je nejsnadnější cesta, jak to tu vylepšit. A snažte se všichni udržet na všech odděleních vzornou čistotu, hlavně v koupelnách. Všímejte si trusu a ihned to hlaste údržbě. Je mi líto, ale v tomhle městě jsou krysy. Takže žádný trus, jasné?"
      "Tomu snad nevěříš, že tahle parta profesionálních zdravotníků tady bude zasedat kvůli krysímu trusu?" poznamenala otráveně Crystal. "No, jestli nemáš nic dalšího..." Vstala a chystala se k odchodu. Jestli se domnívá, že mi pokaždé uteče, říkala si Marty v duchu, tak je větší blázen, než jsem si myslela.

  zpět na začátek