vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Feynman, Richard P.: O smyslu bytí
Z anglického originálu The Meaning of It All přeložil Jan Klíma.
Vázané, 134 stran, 149 Kč, rok vydání: 2000, 1. vydání
ISBN 80-7299-026-8


  o knize
  o autorovi
  ukázka z knihy



O knize

„Pan Feynman nežertuje“, tak v krátkosti a lapidárně vystihl Timothy Ferris v roce 1998 první knižní vydání souboru Feynmanových přednášek O smyslu bytí. Kniha obsahuje tři přednášky z roku 1963, proslovené na Washingtonské univerzitě, v nichž se Feynman neobracel na studenty a vědce, ale na laickou veřejnost. Světoznámý fyzik se zamýšlel nad vztahem vědy, filozofie a náboženství, nad tím, jak nejistota hodnot a jejich kritérií ovlivňuje naše vyhlídky do budoucnosti, a připomněl, že největší hrůzy byly vykonány právě nesprávným pochopením filozofických idejí.
      Čtenář se dozví, co si Feynman myslel o „věcech veřejných“, pozná jeho občanské názory i to, jakou roli přisuzoval kráse a umění v lidském životě, sleduje jeho postřehy o společnosti, úvahy o konfliktu mezi vědou a náboženstvím, o míru a válce, o všeobecné fascinaci létajícími talíři, o zázračném léčitelství i telepatii, o nedůvěře lidí k politikům - prostě o všem, co zajímalo tohoto nevšedního vědce i občana. Autor v těchto přednáškách poukázal na hlubokou spojitost vědeckého bádání a demokracie - byl přesvědčen, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné bádání je otevřenost novým nápadům a teoriím, odvaha pochybovat, ale také odvaha nevyhovující teorie opustit: otevřené a svobodné myšlení - a takové je vědecké myšlení především - je tedy neslučitelné s totalitou. O to cennější je fakt, že tyto přednášky byly proslovené v době světa rozděleného studenou válkou. V závěru pak ateista a vědec Feynman vyzdvihuje encykliku papeže Jana XXIII. Pacem in Terris „jako nejpozoruhodnější událost naší doby“.

  zpět na začátek




O autorovi

Richard P. Feynman (1918-1988)

Jeden z nejproslulejších a nejoriginálnějších teoretických fyziků se narodil 11. 5. 1918. Prošel třemi nejznámějšími americkými univerzitami. Studoval na Massachusettském technickém institutu (MIT) a doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Po skončení druhé světové války, v jejímž průběhu se účastnil vývoje atomové bomby, a po krátkém působení na Cornellově univerzitě přešel v roce 1951 na Kalifornský technický institut (Caltech), kde působil až do své smrti. Podílel se na vzniku kvantové elektrodynamiky, za niž byla jemu, J. Schwingerovi a S. I. Tomonagovi udělena roku 1965 Nobelova cena. Významně přispěl k objasnění mechanismů interakcí mezi elementárními částicemi a vypracoval techniku jejich popisu (tzv. Feynmanovy diagramy), předpověděl existenci vnitřní struktury protonu a neutronu, matematicky popsal chování kapalného helia; mnozí se domnívali, že dostane druhou Nobelovu cenu za vytvoření teorie slabých interakcí. Také jeho další vědecké práce měly velký význam a přispěly podstatným dílem k úspěchům dnešního poznání mikrosvěta. Byl vynikajícím učitelem a popularizátorem vědy. Kromě dvou vzpomínkových knih vyšla knižně také řada jeho přednášek a teoretických prací, které zájemcům na celém světě zpřístupňují nesnadný obor fyziky. Richard Feynman byl třikrát ženatý a měl dvě děti. Po několika operacích a desetiletém boji podlehl 15. 2. 1988 rakovině zažívacího traktu.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

Když vezmu své ateistické vědecké kolegy - což nejsou všichni moji kolegové -, pak v jejich chování není patrný nějaký výrazný rozdíl oproti mým věřícím kolegům, takže se dá říct, že jejich morální vlastnosti a vztah k ostatním lidem, lidské postoje a tak dále jsou stejné, ať už jde o věřící, nebo nevěřící. Mám dojem, že etické a morální hodnoty jsou svým způsobem nezávislé na tom, jak si jejich nositelé představují vesmír.
      Věda samozřejmě ovlivňuje mnohé náboženské představy, ale nevěřím, že by nějakým podstatným způsobem měnila názory na etiku a morálku. Náboženství má mnoho aspektů, dává odpověď na nejrůznější otázky. Já bych však rád zdůraznil tři aspekty.
      V první řadě nám náboženství říká, odkud pocházejí věci kolem nás a kde se vzal člověk a kdo je to Bůh, jaké má vlastnosti a tak dále. Pro účely této přednášky bych tento aspekt nazval metafyzickým aspektem náboženství.
      Pak nám náboženství říká, jak se máme chovat. Tím nemám na mysli nějaké ceremonie nebo rituály, myslím tím, jak se chovat v obecném slova smyslu čili jaké jsou mravní zásady. To budu nazývat etickým aspektem náboženství.
      A konečně, lidé jsou slabí. Svědomí není dost mocné na to, aby se řádně chovali. A i když si člověk myslí, že ví, co má dělat, všichni mi jistě dáte za pravdu, že si občas nepočínáme tak, jak bychom měli. A jedním z významných aspektů náboženství je aspekt inspirativní. Náboženství nás nabádá, abychom si počínali správně. A nejen to, poskytuje inspiraci pro umění a pro mnoho dalších lidských aktivit.
      Z pohledu věřícího jsou tyto tři aspekty velice úzce propojeny. Zpravidla se argument odvíjí asi takhle: mravní hodnoty jsou dány od Boha. Jakožto slovo boží v sobě spojují etický a metafyzický aspekt náboženství. Konečně je tu i aspekt inspirativní. Když sloužíte Bohu a řídíte se Jeho vůlí, jste svým způsobem spojeni s kosmem, vaše činy mají smysl, který překračuje hranice tohoto světa, a to je inspirativní. Takže tyto tři aspekty jsou velice dobře vzájemně propojeny a tvoří jediný celek. Potíž je v tom, že věda se často dostává do rozporu s prvními dvěma kategoriemi, to jest s etickým a metafyzickým aspektem náboženství.
      K velkému zápasu došlo, když bylo objeveno, že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Podle tehdejších náboženských představ to tak být nemělo. Došlo k ohromné hádce a výsledkem - v tomto případě - bylo, že náboženství ustoupilo od učení, že Země tvoří střed vesmíru. Ale pokud šlo o mravní hodnoty náboženství, těch se ústup netýkal. K dalšímu obrovskému střetu došlo, když se ukázalo, že člověk se pravděpodobně vyvinul z opice. Většina náboženství opět ustoupila od této části metafyzického učení, podle něhož to tak nebylo. Na morálních aspektech se to opět neodrazilo. Pochopitelně, pohyb Země kolem Slunce neříká nic o tom, jestli je správné nebo nesprávné nastavit i druhou tvář, není-liž pravda?
      Je to právě tento konflikt faktů v metafyzickém rámci, který je dvojnásobně závažný, protože se dostávají do rozporu nejenom fakta, ale i duch, v němž jsou tato fakta prezentována. Nejenomže jsou tu problémy, zda Slunce obíhá nebo neobíhá kolem Země, ale i přístup či vztah k těmto faktům je v náboženství jiný než ve vědě. Nejistota, která je nezbytná, abychom mohli přírodu chápat, je těžko slučitelná s jistotou, kterou poskytuje víra, jež je obvykle spojována s hlubokým náboženským cítěním. Nevěřím, že by vědec mohl věřit s touž jistotou, jakou cítí hluboce věřící lidé. Nebo třeba ano. Nechci se přít, ale každopádně to musí být obtížné. Tak či onak se zdá, že metafyzické aspekty náboženství nemají nic společného s etickými hodnotami, že mravní aspekty zůstávají svým způsobem mimo říši vědy. Zdá se, že všechny tyto spory nemají vliv na etické hodnoty.

  zpět na začátek