|
|
|
|
|||||
|
|
|||||||
 o knize o autorovi ukázka z knihyO knize
Kniha Ranní červánky vznikala roku 1880 na cestách mezi Benátkami, Mariánskými Lázněmi, Naumburkem, Stresou a Janovem. Na jaře 1880 nesl soubor 262 aforismů ještě titul L'Ombra di Venezia (Stín Benátek). Do konce roku 1880 k němu přibylo ještě několik poznámkových sešitů; čistopis pořízený Nietzschovým "žákem" Peterem Gastem byl nazván Die Pflugschar (Rádlo). Na první stranu své kopie vepsal Peter Gast slova "Je tolik červánků, které ještě nezasvitly. Rigvéda." Citát se Nietzschovi zalíbil natolik, že titul knihy změnil na Ranní červánky. Myšlenky o morálních předsudcích (Morgenröthe. Gedanken über die moralischen Vorurtheile). Kniha vyšla koncem června 1881 u Ernsta Schmeitznera v Saské Kamenici (Chemnitz). Roku 1887 opatřil Nietzsche neprodané zásoby předmluvou a nakladatel E. W. Fritzsch v Lipsku je uvedl na trh jako druhé vydání. Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským a Radostnou vědou, je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky ad. "Myšlenky o morálních předsudcích" tak tvoří počátek cesty, kterou pozdní Nietzsche nazve "přehodnocením všech hodnot".  zpět na začátek
O autorovi
FRIEDRICH NIETZSCHE (15. X. 1844 Röcken - 25. VIII. 1900 Weimar) Jeden z nejvýznamnějších německých filosofů; vystudoval filologii a pro své mimořádné nadání získal ještě před ukončením studií profesuru klasické filologie na Basilejské univerzitě (1869). Kvůli zdravotním obtížím se jí však roku 1879 vzdal a svá díla psal během dlouhodobých pobytů především v Itálii. V Turině se 3. 1. 1889 psychicky zhroutil a o 11 let později podlehl progresivní paralýze. Na počátku své filosofické dráhy reagoval především na filosofii Schopenhauerovu a vkládal velké naděje do umění, ztělesňovaného apollinsko-dionýskou syntézou řecké tragédie či hudebním dramatem Richarda Wagnera (Zrození tragédie z ducha hudby 1872, Nečasové úvahy 1873-76). Po této rané fázi nastal v Nietzschově díle zvrat (Lidské, příliš lidské 1878-79) a v následujících pracích Nietzsche rozvinul v aforisticky a poeticky psaných dílech (Ranní červánky 1881, Radostná věda 1882, Tak pravil Zarathustra 1883, Mimo dobro a zlo 1886, Genealogie morálky 1887) vlastní pozici, která od přelomu 19. a 20. století trvale ovlivňuje filosofické myšlení. V pozdních spisech, vydaných po Nietzschově zhroucení (Případ Wagner, Antikrist, Nietzsche kontra Wagner, Ecce homo), jsou myšlenky předešlé fáze ještě radikalizovány. Texty připravovaného "základního" díla Vůle k moci (1901 a 1906) uspořádala Nietzschova sestra Elisabeth Nietzsche-Förster, jež také zčásti umožnila jeho zneužití národním socialismem. Tento tendenční výklad je však v příkrém rozporu s Nietzschovým rozhodným odmítáním německého nacionalismu a antisemitismu. Nietzschovo ojedinělé jazykové umění, využité v aforistické formě, symboličnosti či podobenstvích, dosáhlo vrcholu v Dionýských dithyrambech (1888). Největším přínosem jsou však jeho filosofické vize, jež se za uplynulých sto let staly mohutným inspiračním zdrojem moderní filosofie. zpět na začátek
Ukázka z knihy
Proti tyranství pravdy. - I kdybychom byli tak pomatení, že bychom všechna svá mínění pokládali za pravdivá, přece bychom nechtěli, aby existovala jen ona -: věru nevím, proč by byla žádoucí vševláda a všemoc pravdy; stačilo by mi už, že má velkou moc. Ale musí mít možnost bojovat a mít protivníka, a člověk musí mít možnost čas od času se od ní zotavit v nepravdě - jinak se pro nás stane pravda nudnou, nevkusnou a bez síly a nás učiní stejnými zpět na začátek
| ||||||||
vydané knihy
ediční plán
o nakladatelství
distribuce
knihkupectví
antikvariát