vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Lynn, Jonathan & Jay, Antony: Jistě, pane premiére II.
Z anglického originálu The Complete Yes Prime Minister , vydaného nakladatelstvím BBC Books, Londýn 1989, přeložil Jan Klíma.
Vázané, 304 stran, 199 Kč, rok vydání: 2004, 1. vydání,
ISBN 80-7299-079-9


  o knize
  o autorovi
  ukázka z knihy




O knize

Jistě, pane premiére je pokračováním a završením dnes již klasického britského komediálního seriálu Jistě, pane ministře. Příběh, který je situován do prostředí vysoké politiky, byl již s velkým úspěchem uveden v řadě zemí a znají jej i čeští diváci. Autorům se podařilo vtipně a přesvědčivě popsat kariéru fiktivního britského politika Jamese Hackera. Protože byl Hacker nudný a nevýrazný ministr, byl vybrán jako přijatelný kompromis mezi dvěma extrémními kandidáty a zvolen premiérem. Průměrnost ho vynesla vzhůru a my můžeme sledovat jeho činnost na vrcholu kariéry. I v nové funkci považuje Hacker sám sebe za úspěšného, veden svou zásadou: "nezáleží na tom, co se skutečně stalo, ale jak události podat tak, abych se tisku jevil v co nejpříznivějším světle". Při rekonstrukci denních událostí se Hacker jakožto zkušený politik, který nemá žádné vyhraněné názory a intelektuální předsudky, neptal: "Co jsem udělal?" ale "Jaké je nejpůsobivější vysvětlení mých činů, které není možno vyvrátit veřejně známými fakty?" Když zůstal sám se svým kazetovým magnetofonem a obvyklou sklenkou skotské a diktoval svou verzi denních událostí, v níž ožívaly jeho úspěchy a neúspěchy přestávaly být neúspěchy, rozdíl mezi fakty a fikcí se mu stále více vytrácel. Hacker věnoval "svému deníku" - nahrávkám do kazetového magnetofonu - velkou péči a mnoho času. Říci, že se mezi těmi dvěma vyvinulo cosi jako milostný vztah, je sotva přehnané. Koneckonců, kdo jiný by byl ochoten jeho líčení bez kritických poznámek vyslechnout? A nejenom vyslechnout - zopakovat mu jeho myšlenky a nápady, což byla vlastnost, jíž si Hacker velice cenil. Díky editorům této knihy si však čtenáři mohou vytvořit na Hackera vlastní názor - podařilo se jim totiž shromáždit řadu objektivních dokumentů i pohledů z "druhé strany", a to především z archivu sira Humphreyho Applebyho, který přináší jinou interpretaci tehdejších událostí. Stálý tajemník vlády sir Humphrey dbal na to, aby chod státní správy zůstal ve vyježděných kolejích a nic se nezměnilo. Čtenáři se samozřejmě setkávají i s třetí ústřední postavou, loajálním premiérovým osobním tajemníkem Bernardem Woolleym. Ačkoli se tento komediální seriál o tom, jak to chodí ve vysoké politice, odehrává ve Velké Británii, čtenář s překvapením (a možná i ulehčením) zjistí, že hrátky politiků a chování státní byrokracie je v Británii prakticky stejné jako v Česku.
Na obálce je fotografie Dona Smithe z natáčení seriálu BBC "Jistě, pane premiére", zleva doprava: Nigel Hawthorne jako sir Humphrey Appleby, Paul Eddington jako James Hacker a Derek Fowlds jako Bernard Woolley.

  zpět na začátek




O autorovi

Autory námětu a scénáře jsou Antony Jay a Jonathan Lynn, kteří společně pracovali od poloviny sedmdesátých let ve společnosti Johna Cleese (člena Monthy Python´s Flying Circus). Poté, co v roce 1980 BBC poprvé odvysílala 21 epizod Jistě pane ministře a ty měly neobyčejný úspěch u diváků, novinářů, a dokonce i u některých politiků (M. Thatcherová řekla, že u seriálu s neobyčejným potěšením strávila celé hodiny), napsaly Jay s Lynnem 16 epizod Jistě, pane premiére, které byly postupně poprvé odvysílány v lednu 1986, únoru 1986, prosinci 1987 a lednu 1988. Jistě pane ministře i Jistě, pane premiére patří vždy při svém vysílání k nejsledovanějším televizním pořadům. Seriál se stal v době natáčení dílů Jistě, pane premiére tak populární a oblíbený, že štábu bylo umožněno filmovat přímo v Downing Street 10. Uznání a úspěchů se dočkali nejen autoři, ale také představitelé hlavních rolí: Paul Eddington byl naprosto přesvědčivý jako důvěřivý Hacker, zatímco Nigel Hawthorne mistrovsky ztvárnil machiavelistického Applebyho, jemuž geniálně asistoval Derek Fowlds v roli Bernarda. Když v roce 1988 obdrželi Paul Eddington a Nigel Hawthorne řád CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu, jedinými kritiky těchto ocenění byla - což nepřekvapuje - britská státní správa, která seriál označila za podlý a přeceněný. Oba autoři získali řadu ocenění, např.: řád britského impéria, cenu Britské filmové a televizní akademie (BAFTA) za scénář, Broadcasting Press Guild (dvakrát). Řadu dalších cen získal sám seriál, který se vysílal již ve více než 40ti zemích světa (např. BAFTA ho třikrát vyhlásila nejlepší komedií a v USA získal cenu za nejlépe napsaný komediální seriál). Půvab seriálu spočívá ve vtipných zápletkách a dialozích (spíše než v situačním humoru), a ani knižní podoba vůči televizní verzi neztrácí nic na svém vtipu.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

... "Dozvěděl jsem se, pane premiére, že vám dělají starosti místní školské orgány." "Ne," zavrtěl jsem hlavou. "Starosti mi dělá ministerstvo školství a vědy." To Humphreyho viditelně překvapilo. "Podle mého názoru odvádí ministerstvo školství vynikající práci." Tomu snad opravdu nemůže věřit! Tohle si přece nemůže myslet absolutně nikdo. "Nevěřím, že tomu věříte." "Nevěříte?" "Omlouvám se, ale ne." Vypadal, jako by se ho to dotklo. Neúmyslně jsem ho nazval lhářem. Ale odvolat jsem to nehodlal. "Vy nevěříte, že nevěřím, že tomu věříte?" Byl neústupný a důrazně protestoval. "Věřím, že vy nevěříte, že já tomu věřím, ale musím vás požádat, abyste věřil, že i když vy nevěříte, že tomu věřím, že já tomu věřím." Měl jsem dojem, že s tím už souhlasit musím, zvláště když mi trvalo hezkou chvíli, abych zjistil, co vlastně řekl...

Z kapitoly "Státní školní péče"



  zpět na začátek