vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Boris Vian: Naplivu na vaše hroby
Z francouzského originálu J´irai cracher sur vos tombes, vydaného nakladatelstvím Christian Bourgois Éditeur, Paříž 2003, přeložila Kateřina Vinšová.
Vázané, 160 stran, 169 Kč, rok vydání: 2005, 1. vydání tohoto překladu
ISBN 80-7299-082-9.


  o knize
  o autorovi
  ukázka z knihy




O knize

Šestadvacetiletý Američan Lee Anderson, muž bílé pleti, ale černošské krve, přijíždí do maloměstského Bucktonu s jedinou myšlenkou v hlavě – pomstít se za svého mrtvého bratra. Nástrojem pomsty mu má být sex. Tento krátký román, napodobující americkou drsnou školu, se okamžitě stal bestsellerem, kultovní četbou tehdejší mladé francouzské generace.

  zpět na začátek




O autorovi

Boris Vian, francouzský spisovatel, překladatel, básník, hudebník, malíř, herec a inženýr se narodil 10. března 1920. Vzhledem k srdečním potížím byl středem matčiny péče. Během studií našel své nejbližší a většinou celoživotní přátele. Jejich jmény a přezdívkami později pojmenovával protagonisty svých próz. V roce 1942 se setkal s Claudem Abadiem, který ho angažoval do svého orchestru a založil tak jeho kariéru jazzového hudebníka. Francouzskou porážku a německou okupaci odmítl vzít na vědomí a uzavřel se do mikrosvěta mejdanů, krásných dívek a jazzu. Přesto lze právě ve zkušenosti dospívání během války hledat zdroje toho, že v jeho textech je trvale přítomna úzkost, násilí je v nich rubem komiky a krutost rubem něhy. Konec války strávil Vian jako zaměstnanec Francouzského normalizačního úřadu a činnost této instituce ho přiměla k pokusu normalizovat používání nadávek. V roce 1946 získal místo v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. Poválečnou éru prožíval ve znamení jazzu a literatury, ale žádná z jeho próz neměla čtenářský úspěch. Zato mimořádného ohlasu se dostalo románové mystifikaci Naplivu na vaše hroby (1946), která byla čtenářům předložena jako Vianův překlad amerického autora Vernona Sullivana. Paradoxně tak byla Vianova literární sláva až do jeho smrti spojena právě s tímto pastišem. Finanční úspěch mu umožnil dát výpověď v Živnostenské komoře a začít vystupovat s Abadieho orchestrem. Pokoušel se malovat, psal divadelní skeče, spolupracoval s rozhlasem i filmem. Roli trumpetisty postupně vyměnil za práci hudebního publicisty. Jeho nemocné srdce se zastavilo 23. června 1959 při předpremiérovém promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby.
Vianovo vypravěčské dílo se skládá z šesti románů, čtyř sullivanovských mystifikací a čtyř knih povídek. Pouze jediná povídková kniha - Mravenci (1949) - je však skutečně autorským souborem, ostatní tři svazky - Podšité chvilky (1962), Vlkodlak (1970) a Flanďákova koupel (1981) - připravili editoři až po Vianově smrti. Romány - Rozruch v Andénách (1966), Vercoquin a planktón (1946), Pěna dní (1947), Podzim v Pekingu (1947), Červená tráva (1950), a Srdcerváč (1953) - se v době svého vydání nesetkaly se zájmem širšího publika a čtenáři je objevili teprve v šedesátých letech. Pro většinu z nich je Vian autorem, který stvořil něžný i krutý snový svět, v němž předměty, rostliny i zvířata žijí autonomními životy. Půvab tohoto světa z něj učinil kultovního autora.
Svůj pátý román Červená tráva napsal Vian v letech 1948-49 a vydal v roce 1950. Čtyři hlavní hrdinové jsou také jedinými postavami románu. Proti dvěma mužským protagonistům, Wolfovi a Safírovi Lazulimu, postavil dvě ženy, Lil a Folavril. Červená tráva je Vianovým nejautobiografičtějším dílem, neboť do Wolfových vzpomínek velice transparentně promítl traumata svého mládí. Cesty, které Wolf podniká strojem času, mají charakter psychoanalytických seancí, a evokují paralyzující péči rodičů, bezduchost školy i strach z dívek v době erotického dospívání. Wolfův útěk před chaotičností existence je podobný touze po smrti, po oné "úplnosti", která není zatížena pamětí. Také Lazuliho ochromuje tíha jeho vzpomínek. Obě ženy, milující, oddané a mateřsky vlídné, mohou jen bezradně přihlížet sebezničující mužské úzkosti. Vian v tomto románu dokázal mistrovsky popsat propast nedorozumění, která se rozevírá mezi mužským a ženským světem.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

Za Dexterem se všichni hnali jako psi za kusem jater. Trochu jsem přestal být důležitý jakožto zásobovatel alkoholem, ale ještě mi zbyla kytara a měl jsem pro ně v zásobě pár stepových kousků, o jakých se jim nesnilo. Nespěchal jsem. Potřeboval jsem něco pořádného a v Dexterově partě určitě najdu, po čem pasu od té doby, co se mi noc co noc zdá o našem klukovi. Myslím, že jsem se Dexterovi zalíbil. Určitě mě nenáviděl kvůli svalům a postavě a taky kytaře, ale přitahovalo ho to. Měl jsem všechno, co jemu chybělo. A on zas měl prachy. Byli jsme stvořeni k tomu si rozumět. A hlavně hned ze začátku pochopil, že jsem ochotný k lecčemu. Neměl tušení, o co mi jde; ne, tak daleko se nedostal; jak by na to mohl přijít on, když na to nepřišli ostatní? Myslím, že si jenom říkal, že by se mu mohlo s mou pomocí podařit uspořádat pár zvlášť divokých večírků. V tom se nemýlil.

  zpět na začátek